Papoušek vlnkovaný

Obecně

 Andulka vlnkovaná je pro své pestré zbarvení, nenáročnost a odolnost proti chladu a nemocem středem zájmu všech mladých a začínajících chovatelů. Chovem těchto papoušků získávají své první poznatky a zkušenosti. Starší a zkušenější chovatelé se věnují chovu výstavních andulek, který je náročnější, má předepsaný standard a organizuje se v různých klubech všude po světě. Tato problematika je podrobně popsaná ve Vergrově monografii andulka a její chov.

 Andulky můžeme chovat v kleci (40x40x60 cm – 1pár ; 40x40x100 cm – 2páry) nebo v menších voliérách. Dobře se snáší s ostatními druhy papoušků a exotů ; nejčastěji je chováme s korelou chocholatou (Nymphicus hollandicus).

 Je to společenský pták, u něhož se dosáhne lepších chovatelských úspěhů, je-li chovám nejméně ve 2 nebo více párech.

  Nejčastěji se těmto papouškům předkládají budky ležaté o rozměrech 15x25x15 cm, méně již stojatého typu 15x15x25cm. Vletový otvor má mít průměr 4,5cm až 5cm. Hnízdní důlek je nutný, aby se vejce nerozkutálela a nezachladila. Naplníme-li budku výstelkou, např. dřevěnými pilinami nebo směsí pilin a rašeliny, obvykle jí práci (nejčastěji samice) z budky odstraní a vejce jsou snesená na holé dřevo. Hnízdních budek má být vždy předloženo víc, než je chovných párů, aby nedocházelo k nebezpečným bitkám při obsazování budek.

  Tok samečka je velmi výrazný. Obletuje samičku za vášnivého křiku. Odlétne na vzdálené bidélko, aby se ihned zase k samici vrátil a vzrušeně se trhavými pohyby hlavy dotýká svým zobákem jejího. Velmi často krmí samičku potravou z vlastního volátka. Nechá-li se samička krmit a občas leze do budky, odkud vynáší v zobáku piliny, je to neklamné znamení počátku hnízdění. V té době se ptáci několikrát denně páří. Podle Vegnera samice někdy již za 3 týdny po vyvěšení budky snese první vajíčko.(u mě za 12 dní!!)

  Snůška činí 3-12 vajíček průměrně 5-6 kusů. U mladých samiček je počet obvykle menší, u starších větší ; není to však pravidlem. Vejce jsou snášena obden, obvykle po prvém sneseném vajíčku na ně samice zasedá a zahřívá je sama. Inkubační doma je 17-18 dní, mláďata se líhnou postupně každý druhý den. Ptáci trus z hnízda nevynášejí, proto je nutné mláďatům pravidelně čistit drápy a klouby nožek a také budku a doplňovat jí novou výstelkou. Mláďata jsou po vylíhnutí holá, barvy růžově červené. Po 7dnech se pokryjí šedobílým chmýřím ; za 30-35 dní opouštějí hnízdo dobře opeřené a letuschopní. Po dalších 15 dnech jsou mladí ptáci zcela samostatní. Necháváme je hnízdit 2x, nejvýše 3x v roce. pohlavně dospívají velmi brzo (ve 3-4 měsících), necháváme je však hnízdit až ve stáři 10 měsíců, aby byl odchov zdravý a silný. Postembryonálním vývojem andulky vlnkované se u nás zabýval Chvapil.

  Andulky krmíme směsí různých pros, loupaným i neloupaným ovšem. tato krmiva podáváme v suchém i naklíčeném stavu. velice rády berou i zelené krmivo (smetánku lékařskou, ptačinec), jablko, mrkev, polozralé obilí a proso a různé potraviny. mláďatům podáváme měkké krmivo, přikrmujeme je houskou namočenou ve vodě, nebo v mléce, popřípadě vaječnou míchanicí. Andulky dokáží úspěšně odchovat mláďata i bez měkké potravy. Nezbytný je pro ně i říční písek a vápník, který podáváme v různé formě (sépie, omítka, vaječné skořápky apod.).

  Vodu jim podáváme denně čerstvou ; pijí málo. Koupou se přednostně v předložené mokré zelené potravě nebo na dešti, ojediněle a výjimečně ve vodě.

Přezimování andulek není obtížné, protože to jsou značně tvrdí a odolní ptáci. Mnoho chovatelů je ponechává přes zimu v nevytápěných venkovních voliérách. I když snášejí tyto podmínky poměrně dobře, je nebezpeční, že jim omrznou drápky. Ideální teplota je 0°C až + 10°C.

 U andulky byli odchováni hybridi s některými druhy afrických papoušků rodu Agapornis. Forshaw uvádí pochybnosti o těchto záznamech, podle něj chybí průkazný materiál. Domnívá se, že tyto záznamy vznikly z rožšířeného, ale špatně užívaného jména „Lovebird“, názvu, který se používá jako rod Agapornis , tak i pro andulku vlnkovanou. Russ však uvádí, že v roce 1890 Grote odchoval křížence andulky s agapornisem šedohlavým (Agapornis cana). Kříženci měli postavu i kresbu převážně andulky, jen krk a záda měli jako mladý agapornis šedohlavý.